Lada Plíhalová – moje cesta na mistrovství světa
Byla jsem požádána abych sepsala pár slov a shrnula mojí cestu a přípravu na letošní jarní souteže.
Když se ohlédnu za svojí přípravou a co mi dala a vzala, je to dlouhý pohled. Vlastně vše začalo už v roce 2008 v březnu, kdy jsem po prodělaném stafylokokovém zánětu skončila na ARO, kompletně ochrnutá od krku dolů. Sport musel jít stranou, ale zároveň jsem si uvědomila, jak moc pro mě v životě znamená. Jenže tehdy jsem řešila, jestli vůbec přežiju, a později, když jsem se dostala z ohrožení života a znovu se začala hýbat, sledovala jsem zda vůbec svaly fungují jak mají (protože jsem byla upozorněna, že mohlo dojít k narušení membrán – třebas jen na malé časti, což by ale znamenalo horší kontraktibilitu a defekty). Další tři měsíce jsem byla doma – se zákazem sportovat. Hodně důležité pro mne bylo, že mě můj trenér Leoš, se kterým jsem v té době nespolupracovala zase tak dlouho, nehodil přes palubu. S Leošem jsem byla v kontaktu celou dobu, co jsem byla v nemocnici i v rehabilitaci.
lada
Od cca poloviny června jsem se mohla začít pomalu rozcvičovat. Špatné scénáře se díkybohu nepotvrdily a vše fungovalo jak mělo. Naopak po odpočinku jsem šla docela hodně nahoru po silové stránce. Trénink byl tenkrát pro celé tělo, základní cviky, opakování 8 v základním a 10-12 v doplňkovém cviku… na začátku ne úplně do selhání, aby si svaly a klouby zase zvykly. Později se trénink rozdělil na půlky těla. Dietu jsem neměla přesně nastavenou, ale měla jsem se trochu držet, což jsem většinou dodržovala ale ne na 100%. Leoš při kontrole na konci léta nebyl moc spokojený.
lada
Skutečná závodní příprava mi začala 1.9.2008. Už v tu dobu jsme omezili potraviny na kuře, krůtu, rýži, zeleninu a sem tam rybu nebo hovězí a proteinový koktejl (který mě chvílemi opravdu držel nad vodou, když už jsem nemohla maso ani vidět). Sacharidová vlna byla v ten moment ještě mírnější a množství proteinu bylo víc – později se z toho ubíralo dle aktuální formy. Na druhou stranu přibylo kolo ráno a večer po 45 minutách a po tréninku 30 minut a zvedl se počet opakování v sériích, i když stále převládaly základní cviky – benchpress, tahy, přítahy velké činky k pasu, dřepy, tlaky. Postava se konečně začala měnit k lepšímu.
O Vánoce jsem měla dovoleno malinko zahřešit (kaprem a lžící salátu s jogurtem místo majolky), ale byly to asi moje první Vánoce bez kousku čokolády. Raději jsem odjela od rodiny o dva dny dříve, než obvykle. Silvestr jsem strávila na různě marinovaném kuřecím mase a salátu doma.
V lednu jsem měla menší komplikace, když se mi zhoršily bolesti zad, které už jsem měla delší dobu. Tentokrát jsem ale nemohla usnout bez dvou ibalginů před spaním a ráno jsem sotva chodila. U lékaře mi diagnostikovali rozštěp posledního bederního obratle a nesrostlou křížovou kost a také celkové přetížení organismu. Až do této chvíle jsem moc neregenerovala. Občas jsme sice zašli s přítelem do sauny a nebo na vířivku, ale nebylo to nic pravidelného. Po rehabilitaci na rehabilitační klinice, kam jsem měsíc docházela (přes zákaz jsem stále trénovala stále stejným systémem), jsem se dostala do rukou Ivany – sportovní masérky, která mě dává dohromady dodnes. Na masáže jsem začala chodit pravidelně zhruba každý týden ve dni tréninkového volna. Fyzioterapie, cvičení, procedury a pravidelná masáž mě do měsíce postavily na nohy natolik, že zmizely dokonce i problémy, které jsem měla léta.
lada
Také díky tomu jsem si na konci března „odskočila“ na závody v benchpressu. Závody jsem si chtěla jen vyzkoušet, protože mě k tomu přemluvili kluci lifteři. Šla jsem závodit bez dresu a na závodě jsem dala hladce 70 a 80kg. Hladce jsem dala i 90kg, ale tento pokus mi nebyl uznán 2:1 technicky (údajně pokles na konci pokusu). I tak jsem byla ráda, protože to bylo opravdu jen vytržení ze stereotypu a prioritou byla kulturistika a nezranit se v pokusech.
6 týdnů do závodů změny stále pokračovaly, ale jejich tempo se zpomalilo. Když jsme hledali příčinu, zjistili jsme že jsem extrémně citlivá na sacharidy a tam, kde normální člověk má již glykogenové rezervy vyčerpané – moje tělo tyto stále drží. Plán 3+1 se tedy změnil na 6+1. Den volna jsem si vybrala na regeneraci.
Z cviků se změnil jen trénink na nohy : 12 supersérií předkopávání a zakopávání po 50-30 opakováních ve shazované sérii. Později, cca 3 týdny do závodu, přibyly na konci ještě dřepy do výskoku (žabáky) 50+50 opakování. Zbytek tréninku jsem obměňovala víceméně stejné cviky jako před tím, s tím že počet opakování byl standardně kolem 25-30. U břicha jsme začali střídat těžké a lehké tréninky – kdy v jednom bylo 6 opakování v sérii se závažím a ve druhém 30+. Nikdy jsem břicho neměla dobré a je to moje nejslabší partie společně s rameny a rukama.
Radikálně se změnila dieta do vlny, kde bylo 90% dní pod 50g sacharidů a přibylo kardio 90+60+90 minut. Dva týdny do závodu dokonce 3x 90 minut. Musím říct, že tady jsem šla na doraz. Psychika se paradoxně srovnala. Měla jsem totiž dobrý pocit, že teď to šlape jak má.
Na MČR jsem ale opravdu šla bez ambicí, protože i přes změny, které se udály, jsem se necítila úplně dotažená. Chtělo to možná ještě 5-6kg dolů (na MS pak cca 2kg dolů). Mým cílem bylo prezentovat se ve slušné formě, a po dlouhé pauze se představit na domácím pódiu. Před MČR jsem však měla dobrý pocit z reakcí lidí na webu NABBA Czech. Takže bylo to tak půl napůl – spokojenost i nespokojenost.
Superkompenzace šla až příliš dobře. Leoš mě nechal cukrovat na rýži, což bylo super, protože i po 9 měsících rýže je něco, co mám opravdu ráda a byla jsem schopná do sebe bez problémů dostat 5 balíků rýže, na rozdíl od Racio. Voda taky odtékala úplně sama, nepoužila jsem ani diuretický čaj. Krizi jsem měla ve středu, kdy jsem vypila asi 12l vody a začala jsem zvracet po jakémkoliv pevném jídle. Pomohlo dát místo masa vejce na měkko a tablety aminokyselin. Trošku jsem se bála, abych nezvracela u cukrovačky další den a moje obavy se naplnily hned druhý den ráno, kdy jsem měla problémy do sebe první várku rýže dostat. Ale odpoledne se vše zlepšilo. Museli jsme jen zvednout z původních 300g na 500g rýže :-) .
Závody samotné byly pro mě asi nejpohodovější vůbec. Trochu hůř se mi dýchalo z dehydratace, ale neměla jsem žádné křeče, nemotala se mi hlava a celkově jsem byla schopná závody zvládat. Za Katkou Kyptovou jsem získala druhé místo na MČR a moc mě překvapilo i potěšilo porovnávání, kdy rozhodčí vytáhli jen nás dvě. Katku totiž beru jako maximálně připravenou závodnici s velkým potenciálem a také závodními zkušenostmi.
lada
Po závodě jsem šla poděkovat trenérovi, který mi ale oznámil, že jsem ještě nedozávodila. Slyšela jsem, že na nominaci bude nakonec vybráno jenom 6 závodníků k reprezentaci a nepočítala jsem se mezi ně. Takže jsem byla docela překvapená. Tím mi ale začala další superkompenzace. To byla také zcela nová zkušenost. Trošku jsem se bála vodní retence, kterou mívám silnou, ale po dodržení všech příkazů šlo všechno zase docela hladce.
Na MS jsem si nevěřila na jakýkoliv úspěšný výsledek, ale opět jsem chtěla dobře prezentovat sama sebe a reprezentovat svojí zemi a NABBA Czech – která má ve světě dobré jméno. Od neděle do středy jsem přidala v tréninku a kardio se vyhouplo na 90+60+60+90 minut. Doufala jsem, že formu ještě víc dotáhnu a už úterý ukázalo že ano – když byla váha nižší než před MČR a vzhled byl o kapánek ostřejší. Nakonec jsem celkově stáhla další 3kg dolů (na MČR 58kg, na MS 55kg).
lada
Vše šlo opět super a bez problémů – hlavně jsem neměla křeče ani bolesti hlavy (tedy ty, které by se nedaly zvládnout 
). Navíc poslední týden před MS jsem si už spíše užívala. Jen jet tam bylo odměnou samo o sobě a tak jsem ten týden neměla žádné chutě ani nervy. Faktem je, že po semifinále jsem byla trošku zmatená. Rozhodčí mě vyvolali hned v prvním vyvolávání, ale potom mě nechali na další vyvolávání stát. Takže jsem opravdu nevěděla, na čem vlastně jsem. Po semifinále už mi trenér dovolil jíst a pít, ale já si nechtěla zkazit formu do finále (které se na vrcholných soutěžích NABBA již neboduje). Proto jsem pila jen těsně po semifinále a pak jsem vodu stáhla. Ovšem dala jsem si první pizzu po 9 měsících a bylo to opravdu úžasné .
Skončila jsem jak jsem skončila. Nakonec, i přes mé obavy, jsem se dostala do finále a dokonce jsem získala 4. místo, se kterým jsem vůbec nepočítala. Byla bych maximálně vděčná i za 6té.
Nyní mám od diety i tréninku cca měsíc pauzu. V jídle už se ale ukázňuji. Jím teď hodně pestře – střídám hovězí, ryby, kuře, vejce, mléčné výrobky, sem tam i nějaké pečivo a nebo těstoviny. Místo tréninku v posilovně si dopřávám atletiku, strečink, který přece jen trochu zanedbávám v přípravě, cvičení na bosu pro stabilizační systém (který při vadné páteři potřebuji). Taky chodím dál na masáže, abych svalům a šlachám maximálně ulevila od zátěže. Už se ale těším do posilovny zpět a zpět na přípravu na příští rok – pokud to zdraví a finance dovolí.
Tímto bych chtěla poděkovat příteli Danielovi, který se mnou všechno devět měsíců trpělivě snášel v dobrém i ve zlém, a který mi dodával odvahu, když jsem ztrácela víru v to co dělám. Také bych chtěla poděkovat Leošovi, který byl tím nejlepším trenérem, kterého jsem mohla mít. Nakonec neopomenu kamarádku Nikol Kešelovou, která mi v posledních týdnech přípravy – sama v přípravě na MČR IFBB – pomohla s vizáží a celkovou image. Samozřejmě díky patří i rodičům, kteří mě celých 6 měsíců od Vánoc neviděli a kteří mě po letech přijeli na MČR podpořit.
team NABBA
Lada
lada
lada
lada
lada
Když vidím fotky – chci jen ještě poděkovat za zákulisní fotografie Danielovi a také Sergei Tarakanovovi.
Lado jsi bojovnice! Udělala jsi velikánský skok. Přeji hlavně pevné zdraví a držím pěsti do dalších sezón!
Obdivuhodné! Ať se i nadále daří…
Přidávám i já slova obdivu a přání stálýho zdraví. Jak bylo v tý pohádce: Láďo, ty jsi princezna!:-)Držím palce a pěsti do dalšího makání a soutěžení.
Rozdíl mezi fotkami z „objemu“ a ze závodů je ukrutný
.
Kvalitní povídání a fakt super forma Lado!
Máš pravdu Romi.Rozdíl mezi oběmem a dietou jsem viděl v životě tak drastický jen na nějakých stránkách myslím,že se to jmenovalo nějak romanmarsalek.cz nebo tak nějak.
)
Nemůžu si pomoct,ale Lada mi připomíná Jindru.Taky jí život pod nohy háže stromy-(ne klacky),ale ona bude dřít aby byla na závody v top formě.No to je tak největší poklona co jsem ti mohl vystřihnout.(Aby Dan nežárlil
Přeju ti mnoho úspěchů a hlavně pevné zdraví.Luboš,Jana,Julinka.
Přeji pevné zdraví a ať máš z kulturistiky radost.Jinak ten příběh je dost tvrdý,ale myslím že to celé tě jen posílí a získáš jiný náhled na svět. Jinak už se těším jako rozhodčí až se na tebe podívám pěkně z blízka
Moc ti gratulujeme! Když jsi mi říkala za jakých podmínek se přiravuješ, tak jsem ani nečekal nějakou zázračnou formu. Vyrazila jsi mě i Lene dech! Takovou formu ani objem jsi nikdy neměla! Je zajímavý, že právě ti, kteří to mají v životě těžší, něčeho dosáhnou. Lidi jako ty si úspěchu váží a tvrdě za ním jdou! Jsi kulturista srdcem! Přejeme ti hlavně zdraví! Ostatní nepotřebuješ, protože vůli máš obrovskou.
Jirka a Lena
Děkuji moc. Ale nepřechvalte mě – zase nějaká superžena fakt nejsem.
Velmen, ygg, werki, Romi – moc děkuju. Lubo díky za komplimenty. Michale – s tou blízkostí pozor
. Jinak ono mě to už svým způsobem posílilo a hlavně donutilo si přehodnotit priority a chování. Také jsem díky tomu poznala pár skutečných povah lidí okolo sebe. I proto nepíšu o nemoci jako jednoznačně o špatné. Celou dobu jsem se snažila najít v tom něco, co získávám – konec konců, kdo kdy byl v podobné situaci, tak buť to nezvládne a nebo to musí takhle brát. Tím neříkám, že jsem neměla krize. Že jsem si neříkala že to nemá cenu a že jsem občas nevzdala vše a nedala ruce do klína (v tom začátku…). Ale jako bývalý koňák vím, že se říkalo, že když po pádu hned neskočíš do sedla, bude velká pravděpodobnost že už nikdy nebudeš jezdit. Tak jsem brala i návrat. Prostě jsem si říkala že se do toho sedla zpět musím dohrabat…..A neexistuje jiná možnost.
Jirko díky…. Těší mě co píšeš. Sám patříš podle mě vedle kluků jako je Tom Bureš a nebo Peter Tatarka – nejen postavou, ale tím jakou máte všichni povahu. Takových kulturistů víc a náš sport by měl hned lepší jméno. A máš pravdu. Když ti něco jde příliš lehce – asi nemáš ani důvod si toho nějak extra vážit, dokud to neztratíš.
V souvislosti s tím co píšeš mě napadá, že mi kamarádka po přečtení článku psala, zda jsem byla nezaměstnaná, že jsem si mohla dovolit takhle trénovat (časově) …A víc lidí nechápe, jak jsem vše mohla stíhat, když nepracuji jako trenér ve fitcentru.
Ne, nejsem ani jsem nebyla nezaměstnaná, jsem administrativní pracovnice. Pracuji 10 hodin denně, ale v době, kdy jsem se začla připravovat, tak se pozastavily některé práce díky krizi. Přišla jsem tím o cca 3h pracovní doby a o půlku platu (Tohle jsem ani nepsala – byla to sice další překážka, ale spousta lidí řeší stejné problémy, možná ještě horší. Prostě musela jsem udělat co jsem musela v rámci možností, které byly a jsem ráda, že nakonec to nějak šlo.).
Den pak vypadal asi takhle – 4:45 budíček, 5-6(6:30) aerobka na kole, 6:30-7:10 taková ta ranní rutinna – cestou do práce přikusování něčeho dietního jako snídaně. Okolo 8h v práci do 16:00 – v práci už si všichni zvykli, že vedle PC jsem měla pixlu se salátem a kuřetem, ze které jsem pravidelně uzobávala – V 17:30 fitko asi do 19:00, pak hned kardio do cca 20:00 a jet domů, uvařit a od cca 22h další kardio do 23 případně do půlnoci. Stíhat se to muselo. Spousta věcí šla prostě stranou. Občas to bylo infarktové, občas šílená únava z nevyspání (doháněla jsem to o víkendech taky
) ale prostě tak to bylo. Časem si člověk zvykne na všechno. 
Poslední cca 3 týdny mi v práci vyšli vstříc a vzala jsem si dovolenou.
Lado,přeji Ti do budoucna hodně zdraví a výdrže.
Tááák a májí tě Lado!
Teď stačí tvou přípravu zkopírovat a máš kategorii nabitou k prasknutí.:-)
Na těchle stránkách se určitě najde spousta těch co čekali na takovýhle návod aby pak od klávesnice odpočatí zaútočili na mety nejvyšší.
Ahoj Ladi – moc ti s pritelem gratulujeme k uspechu a uprimne obdivuju tvoje odhodlani a tvoji vydrz! Ve Frydlantu jsme byli uplne zmateni, protoze jsme nepoznali, ktera zavodnice jsi ty – jen logickou uvahou jsme te vyhodnotili spravne
) vazne klobouk dolu, celkova ta drina a promena ti nesmirne prospela a drzime palce at to jde porad k lepsimu.
) ale nektere dny si vazne pripadam uplne marna a neschopna, protoze pri tom vsem mi doma vzdy zacnou vaznout vyse popisovane povinnosti. A to samozrejme zijeme opravdu jinak nez normalni lidi a cely nas zivot se toci pouze kolem tohoto sportu….proto, kdyz jsem cetla tvuj super clanek nedalo mi to a zkusila jsem se zeptat. Moc dekuju za opdoved i za prima clanek a do budoucna preju hodne uspechu a samozrejme at se ti zdravotni problemy vyhybaji.
Mela bych jeden dotaz, ktery je mozna ne tak uplne tradicni, nez na ktere se ptaji vsichni ostatni, ohledne tve pripravy. Zajimalo by me jako zenu, ktera doma musi zastat alespon minimum domacich praci, jak v dobe pripravy jde zvladat tak narocnou fyzickou zatez, ktera navic spolyka veskery cas, do toho chodit do prace a jeste nejakym alespon minimalnim zpusobem se postarat o to, aby clovek mel vyprane obleceni na druhy den, vyzehleno, nakoupene cerstve suroviny, ze kterych si je treba na dalsi den pripravit jidlo, umyt po sobe vsechno to nadobi, obcas vyluxovat….atd. A do toho vseho kontinualne pokracovat v udrzbe vlastniho tela jako je holeni, alespon trochu se postarat o vlasy, nehty apod. nemyslim nic extra, nejake narocne manevry, ktere delaji slecny, pro nez je toto nejdulezitejsi vec na svete, ale kazdy clovek si hlavu proste umyt musi, oholit se je taky treba atd. a ja kdyz poscitam vsechny tyhle aktivity k tomu, jak popisujes svuj narocny trenink v dobe pripravy, neumim si predstavit, jak se da v te dobe resit tato zakladni vec (navic chapu to tak, ze tva priprava trvala v teto casove narocnosti cca pul roku). Sama jsem opravdu aktivni – mimo zamestnani venuji v podstate vetsinu volneho casu drine v posilovne s pritelem (5 – 6x tydne, aby z toho jednou neco koudneho bylo
Já myslím,že když člověk musí tak to zvladne ne?Má přece Dana.My to taky zvládáme a to máme ještě dítě a psy 3kočky papouška aj.Sice nemáme vymalováno a pořádek taky není jako na sále.Ale co hlavně udržovat kuchyň a ložnici.Přílišný úklid je jen marnění času který člověk může věnovat životu samotnému.Schválně kolik hodin týdně prouklízíte?
Lubosovi: Uprimne, tim se snad ani prezentovat verejne nechci
) na druhou stranu je odlisny pohled na vec tebe jako chlapa a me jako zeny. Muj pritel mi samozrejme se vsim pomaha a take to nevidi tak dramaticky jako ja…na druhou stranu, dreme vazne silene, oba dva, oba pracujeme, k tomu i podnikame, mame 5leteho syna a vazne tu nemluvim o nejakem malichernem utirani prachu kazdy den. Proste jen pokud jsem si poscitala cas, ktery Lada travila pripravou, neumim proste nikam uz vecpat zakladni veci jako je vycistit si zuby, dojit si na zachod, ten zachod po sobe pripadne vycistit, obcas prevliknout periny a nechodit na trenink tyden v 1 obleceni, obzvlast pokud se Lady den skladal z 3x kardia a jeste k tomu trenink – predpokladam ze i toto vsechno se neabsolvuje v jednom obleceni….mas ale pravdu, ze kdyz se chce vsechno jde – nic na tom nezpochybnuju. Jen proste den ma 24 hodin a prosta matematika mi nevychazi. Kazdopadne prave proto, z zenskeho hlediska, Ladu neskutecne obdivuji a tesim se na jeji radu 
) ale dik i za tvou radu, Kako.
Kako asi mas pravdu.Ale třeba má LAda kadeřníka co jí udělá vlasy i na kole a co se udržby sama se be týče viděl jsem na vlastní oči co vše dokáže žena v autě po cestě do práce.:-)Co se úklidu týče když je pořád v práci nebo fitku moc nepořádu nenadělá,navíc nemá děti.Ale občas se na něco šáhnout musí.4as se dá ale strašně ušetřit pár věcma a to
1. Na přípravu jídel používejte pečící sáčky jídlo je rychlé,bez tuku a hlavně se nemusí nic umývat.
2.Jako přílohu kaše z vloček popřípadě placky -po vločkových plackách je pánev uplně čistá a kaše je za minutu.
3.Vařte si základy jídel dopředu naráz tím se moc uspoří času.(pokud ovšem všechno nesežerete naráz a pak musíte vařit znova.:-)
4.Připevněte si na řidítka rotopedu desku a na ní klavesnici-spousta práce se dá vyřešit i při ranní aerobce a navíc to uteče.
Teď mě ni moc víc nenapadá.
Tak vše je otázka priorit. Něco jsem zváldala, něco ne, něco napůl. Hodně věcí řekl Luboš. Já jen podotknu, že ono opravdu něco jiného je být v bytě 1+1, kde vlastně člověk ani moc není, a nemít na starosti ani děti ani zvířata a něco jiného je třebas žít v domku se zahrádkou a starat se o čtyřčlennou rodinu a ještě navíc třeba psa. Můj obdiv mají všechny ženské co závodí a rodinu+práci zvládají bez problémů.
Taky ono poděkování příteli, které opravdu dávám všude kde to jde, není jenom klišé. Jeho podpora neznamenala to, že by mě plácal po zádech jaký jsem pašák, nebo mi pomáhal v posilovně atd. Ale jeho největší podpora, které si hluboce a ze srdce vážím, bylo právě ono každodenní zvládání běžných povinností a fungování. Dokonce si troufnu říct, že závěrečné měsíce bylo možná 90% věcí na něm. Jeho tolerance a jeho schopnost vcítit se do toho jak energeticky v háji jsem byla také moc důležitá. Pokud se kdy bude připravovat jen on, já převezmu těch 90% povinností také, pokud se budeme připravovat oba dva, budeme logistiku muset vyřešit zase jinak… ale pro nás oba je priorita právě sport, takže věřím, že to vyřešíme.
Tady bych ráda zdůraznila, že samozřejmě kulturistika je individuální sport, ale tolerantní a částečně stejně zapálený partner je to největší bohatství, co každý kulturista může mít. Bez takového partnera by tohle všechno nebylo možné.
Nevim.Ja v priprave udelal vzdy o hodne vic prace.Mimo zavodni obdobi kdy byla ma vaha okolo 135 kg jsem byl hodne unaveny.Soutezni obdobi a vaha mezi 115 a 120 kg byla pro me doslova vysvobozeni.V predsouteznim obdobi je naprosto bezne ze cloveku staci min spanku.Ja spal pet hodin v noci a hodinu behem dne…Na zaver bych chtel rict uz jen poznatek nejen muj,ale i ostatnich zavodniku.At uz minulosti,nebo soucastnost.Nejhorsi je,pokud sport nejak omezuje i partnera..To nikdy nevede k nicemu dobremu a vztah povetsinou zacne mirit ke konci.Velice dobre me to jednou rekl muj otec.“kulturistiku jsi si vybral sam.Tak nechci slyset ze te neco boli,nebo ze jsi unaveny.Bud na to mas a zvladnes to tak,aby tvym sportem netrpeli lidi okolo tebe,anebo to proste nedelej.“